Válečné zločiny Sovětského svazu za druhé světové války:
Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané Sovětským svazem za druhé světové války patří společně se zločiny Japonska a nacistického Německa mezi nejhorší případy porušování lidských práv, k jakým během 20. století a celých moderních lidských dějin došlo. Na rozdíl od obou dalších zmíněných mocností Osy však Sovětský svaz nakonec skončil na vítězné straně druhé světové války a tudíž jeho představitelé nebyli podrobeni žádným mezinárodním soudním procesům.
Zločiny proti míru
Zločiny proti míru se rozumí zejména příprava a realizace útočné války. Sovětský svaz a jeho nejvyšší představitelé nepochybně naplnili skutkovou podstatu těchto zločinů přípravou a realizací války s Finskem v roce 1939. Sovětský svaz byl na základě těchto kroků vyloučen z řad Společnosti národů a po nějakou dobu musel strpět embargo od některých států, avšak jeho představitelé nikdy nečelili soudním tribunálům pro válečné zločince, jako Japonci či Němci.
Výše zmíněná zimní válka nebyla ze strany Sovětského svazu prohřeškem jediným. Do definicí zločinů proti míru by se nepochybně vešlo i uzavření Paktu Ribbentrop-Molotov, v jehož tajných dodatcích si Sovětský svaz a Nacistické Německo rozdělily Evropu, domluvily spolupráci při prosazování svých zájmů a otevřeně připustily likvidaci Polska. Samotné přepadení Polska též naplňovalo definice útočné války.
Zločiny proti válečným zajatcům
Sovětský svaz od počátku odmítal Ženevské konvence i další smlouvy o zacházení se zajatci jakožto „buržoazní přežitek“. Odmítl všechny tyto smlouvy a omezení, včetně těch, které schválila předchozí carská vláda, odmítl nabídku nacistického Německa učiněnou v průběhu bojů, která navrhovala, že se obě strany budou těmito smlouvami řídit. K určité, velmi omezené, změně přístupu došlo až v konečných fázích války. Ruští vojáci sami často neměli ani ponětí, že takové smlouvy a zákony existují.
Polští zajatci
Sovětský svaz se vojensky zapojil do druhé světové války 17. září 1939 přepadením Polska. Během sporadických bojů (většina polských jednotek bojovala s Wehrmachtem v „německé“ půli Polska), byly zajaty tisíce Poláků, později byly tyto počty doplněny dalšími tisíci zajatými civilisty, zejména kněžími a polskou inteligencí. Drtivá většina zajatých důstojníků a příslušníků inteligence (asi 25000-28000) byla nakonec povražděna (viz Katyňský masakr).
Sověti
(generál Žukov, 31. 5. 2010 18:00)